Najděte si svůj důlek aneb jiný pohled na metodiku Kaizen

Poslední víkend v dubnu 2015 jsem s Dušanem Dostálem absolvoval trénink Tomáše Hajzlera na téma „Najděte si svůj důlek„. Co si pod tímto tajemným názvem představit?

Za mě jsou to jednoznačně tyto poznatky:

Nalézt odvahu zkusit něco nového tzn. nechat se zavřít na pronajatou chatu s asi 15 neznámými lidmi a řešit tam s nimi sebe, svoji práci, svůj pohled na život a životní hodnoty. Bylo to velmi výživné a dá se říci, že do dnešního dne z tohoto zážitku čerpám. V prvních dnech prostě jen pozitivní energii (i když v pondělí po víkendu jsem únavou sotva pletl nohama) a následně jsem zjistil, že při denní práci to či ono dělám tak nějak jinak což se těžko popisuje, protože je to jen pocit.

V rámci samotného tréninku jsem využil tento čas k rozmýšlení nad tím co dělám, co z toho mě baví a co naopak nesnáším. Zajímavé je jak si člověk nahlas odpovídá na otázky, na které už zná předem odpovědi, ale potřebuje je říct nahlas. Zarazilo mě, jak těžké je komunikovat, umět naslouchat nebo být prostě jen v přítomnosti a vnímat co se děje a nenechat hlavu, aby řešila co bylo nebo co bude.

Největší zážitek pro mě bylo řešit problém levou rukou tzn. při řešení problému si psát návrhy na papír levou rukou a nechat přemýšlet i tu línější polovinu mozku. Pro mě to byl naprostý šok. Nejenom, že jsem psal „psacím“ což jsem nepraktikoval možná již od střední školy, ale hlavně po přečtení odpovědí a návrhů jsme byl zaraženej z toho co jsem napsal. Přišlo mi, že jsem to nemohl napsat já i když jsem byl svědkem :-). Zajímavá zkušenost, kterou určitě zkusím znovu a doporučuju ji i ostatním.

Proč to celé vnímám jako jiný pokled na Kaizen. Kaizen je metoda nebo lépe filosofie zlepšování. Říká, že každý člověk je schopný zlepšovat to co dělá na základě zkušeností z toho dělání. Čím víc máme zkušeností, tím jsme kompetentnější tu danou činost zlepšit. A Tomáš mi otevřel celý nový pohled na to, jak zlepšení vnímat. Dosud jsem zlepšování měl spojené především s „materiální stránkou věci“ tzn. méně pohybů, čekání, materiálu, energie apod.. Ale chápat zlepšení i v rovině pocitů, to je pro mě celý nový svět. Umět zlepšit svůj důlek, protože si vyberu pro danou činnost správný čas, místo, barvy, vůni, prostředí, polohu, rozpoložení, naladění atd. to je super poznání a opět jsem se přesvědčil, že se učím na každém kroku.

Jak vnímám samotný průběh akce. Velmi pomalý rozjezd (což může být způsobeno tím, že jsem přijel narozdíl od většiny ostatních až v pátek ráno), ale závěr byla pro mě totální smršť. Ať už skvělým sobotním večerem a nocí, tak i nedělními tématy (komunikace, naslouchání a samotné pochopení důlku). Je to celé dost psychicky náročné a doporučil bych to proložit nějakými jednoduchými hrami na odreagování, ale je to jen můj subjektivní pohled, vnímal jsem to tak, že tam byly mnohem víc zažraní jedinci, kterým to možná vyhovovalo. Na mě je přece jen tři dny psycha vkuse trochu moc :-). Taky mě až do nedělního poledne nebolo moc jasné co to ten důlek je, až posledním cvičením mi to docvaklo, tak nevím jestli jsem v tom sám, ale určitě by bylo lepší v průběhu akce zařadit několik příkladů nalezených důlků, aby to pro méně chápavé bylo jasné dřív. Ale možná to byl Tome z tvojí strany záměr, u kterého nevidím skrytý rozměr a potom je to v pořádku.

Cítím, že jsem své důlky, protože tak jak je chápu asi těžko může být jen jeden, už měl a jen jsem pochopil, že je mám a že se musím starat, aby to tak vždy bylo. Díky, za nové pohledy na svět na práci a na možnosti dnešní doby. Díky za setkání s perfektními lidmi od kterých jsem nasával co jsem stačil. Až mě z toho ochytření bolela hlava :-). Skvělá akce. Doporučuju!!!